Byl jsem venku, květináče všude kolem, právě jsem dokončil přesazování pár mucholapek a s šálkem kávy v ruce si užíval zaslouženou pauzu… a tehdy jsem ji spatřil: jednu vosičku, která kličkovala nad stolem ve skleníku jako malý vrtulník na tajné misi.
Čekal jsem záchrannou akci
Sarracenie byly plné včerejších nešťastných much. Jedna past se leskla na slunci a držela čerstvou kořist téměř uvnitř. Pomyslel jsem si: „Tak jo — klasická vosička, přistane, uklouzne a bude konec.“
Vosičky mají čelisti dost ostré, aby se mohly osvobodit, pokud uvíznou, ale většinou je konec, jakmile spadnou dovnitř. Připravil jsem se na šplouch a panický bzučivý křik uvnitř trubice.
Ne, ona přišla okrást banku
Místo boje za život vosička vkročila dovnitř, jako by tam byla doma. Prohlédla okraj, naklonila se a pak — bez žertu — vytáhla mrtvou mouchu z hrdla pasti jako zkušená zlodějka. Žádné mávání křídly, žádná panika. Jen rychlý zub, tah a odlet.
Má chudinka Sarracenia strávila dny lákáním té mouchy. Perfektní nektar, kluzký okraj, veškerá námaha — a tahle křídlatá lupička si jednoduše vzala hlavní chod.
Poučení z loupeže
Masožravé rostliny nejsou vždy nejsilnější predátor; někdy jen prostě provozují velmi okradnutelnou kantýnu.
A upřímně? Bylo to přesně to odlehčení, které jsem po hodinách zahradničení v skleníku potřeboval. Kde se teď ta vosička asi chlubí loupeží svého života.
🌱 Zůstaňte bdělí (a dejte pozor na své Sarracenie),
— Peter