Všechno to začalo rande. Ne jen tak obyčejné — přítel, který je zahradník, mě vzal do zahradního centra Chládek v Praze. Neměl jsem v plánu nic odnést domů, možná jen omrknout pár květin. A pak jsem ji uviděl: malou mucholapku podivnou, tiše sedící mezi ostatními rostlinami, jako by prosila, aby ji někdo bral vážně.
Samozřejmě jsem ji vzal domů. A samozřejmě jsem udělal všechno špatně.
Začátky plné omylů
Jako většina začátečníků jsem si myslel, že potřebuje tropické prostředí — vlhkost, mlhu, úplnou „Jurassic Park“ péči. Tak jsem ji umístil do terária a láskyplně rosil, myslíc, že dělám to nejlepší. Rostlinka sice neumřela, ale rozhodně nežila naplno. Její pasti zůstávaly malé, barva nevýrazná — zdálo se, že se snaží přežít slušně.
Když jsem si uvědomil, že terárium nefunguje, přesadil jsem ji do terakotového květináče. Trochu ožila, ale brzy se na květináči objevila bílá mineralizace a rostlina stále nevypadala šťastně. Půda, světlo, voda — něco pořád nebylo v pořádku.
Výzkum a nový start
Pustil jsem se do studia: četl jsem fóra, návody a blogy pěstitelů, až všechno konečně začalo dávat smysl. Pouze destilovaná voda, substrát bez živin, plné slunce a žádné terakotové květináče — jen plast.
Dal jsem jí nový start: plastový květináč, rašelina s perlitem, dešťová voda a slunce. A najednou se všechno změnilo. Vyrůstaly nové pasti, krásné červené, dokonce i květní stvoly. Rostlina vypadala, jako by se právě probudila z dlouhého spánku. Začala se dělit. Začala prosperovat.
Od jedné k celé kolekci
Ta jediná mucholapka se postupně rozrostla na pár dalších, pak na tucet, až po police plné kultivarů rostlin Dionaea Muscipula. Dnes mám malý e-shop, velkou vášeň a sbírku rostlin, která stále roste.
🌱 Zůstaňte ve střehu!
— Peter